Tvé slzy
Jen sponky z vlasů zatoulané pod polštáři
a kapky smutku osušené ve tvé tváři,
vpité do chladnoucích peřin,
jsou zde, když odcházíš, ja nevím
zda ze srdce už zmizla bolest,
zda mohlo by zas láskou rozkvést,
když v objetí tě utiším
chci rozpustit i zbytky pavučin
co myšlenky si obavou pletou
otevřít tvou komnatu odekletou
a znovu uvidět plamínky v očích
jak láskou hoří hodiny, snad roky