Skelný pohled
krysy a žáby dnes ukazují vnady
a s zříceného kostela sem nezaznívá zvon
duše naše pomalinku umírají hlady
všichni se však připravujem na poslední skon
lásku se zákonem země už potratila
a se lží bezcitnost se plíží kolem vrat
kdo dá chorobě šanci by mysl osvítila
člověk o člověku myslí jako kat
kdo zaslouží žít život současností, s davem
snad ten co na odiv vystavuje pýchu
duši vyvažuje falešným zlatem
charakter zaprodal plnému břichu
pánové káží – znásilnění hrdinký je čin
slova jsou trny na růži seschlé
ze skutků stal již se ušpiněný stín
nežijem v životě, ale v pekle
víru tu u popelnic zhlt prašivý pes
naději berou míru na rakev
modlíme se k Bohu ať nechcípneme dnes
zatímco někdo jiný za nás cedí krev
zkáza a budování podaly si ruce
jen na oko se soudí a mluví o rozluce
život dál žijem s myslí marnivou
brodíme se odpadky a cestou blátivou