ze zlatého klasu tisíc slov
v zemi opuštěno pláče tucet vdov
z životního snu zbyly nám jen střepy
na paty smůla se nám lepí
ve tmě s hvězdami zašlo už i slunce
duše ta neváží už ani unce
jen láska klidně si tu vykvétá
a ze smutného člověka se stává poeta
a prázdný měšec platí svoji daň
však štěstí, že mám blízko tvoji teplou dlaň