paprsku slunce podat přátelskou dlaň
být emocemi rozdmýchán
žít pro zítřejší dny
a spánku přenechat už sny
po hvězdách odevzdávat mysl svou
večer procházet se s lampou rožnutou
a proměnou na solný sloup
být varován se ohlédnout
žít pro kouzlo okamžiků
složit motlitbu jen z díků
své bratry v srdci mít
přátelství to nikdy nezapřít
dívat se na mořskou pěnu
z mraky obzor v nedohlednu
s větrem písně zazpívat
a blízké své ty milovat
Se železným mečem
modlit se k Bohu
před křížem klečet
do koutů myšlenek pohlížet znovu
Zasněným pohledem
dívat se do ráje
chodívat s andělem
pochybná myšlenka ve slunci roztaje
Ze zlaté číše
zalévat rude růže
srdce ti píše:
„Láska vše přemůže.“
zapomněl jsem v duši jizvu
v ústech písek mám
netoužím já po obdivu
pouze nechci zůstat sám
ve tvých vlasech uvízl jsem
cestu ztratil v koutku srdce
od té doby zmírám chladem
osud uťal obě ruce
žít s hvězdami očí tvých
klečet u nohou své paní
láska přece není hřích
nebo je to jenom zdání?