Jen pár vlasů na polštáři
zbylo mi z včerejšího snění
já i ve dne snívám o tvé tváři
snad nedočkám se probuzení.
Když hvězdy svítí tam v nebeské zemi
zas písmenka se skládají do slov,
tu chvilku smutno je a chvilku není
byl úplněk, pak bude zase nov.
O barevném lístku v mé dlani
s větrem si povídáme
občas ze srdce zabolí vzpomínání,
snad už se nikdy nepotkáme,
na obloze noční
už světýlka nadějí zablikaly
kde jsou tvé oči
snad celé se vyplakaly
stříbrná vrátka k snům
zamčené na klíč z mlhy
šedivá sluší dnům,
po dešti, v barvách duhy..
Sometimes I could say,
I can see a long way,
And it’s weight is upon me.
I am walking alone on it,
My feelings, my dreams were simply hit.
Into the oblivion they went
Out of the reach are sent.
……………………………………………………………
Řict bych mohl,
že chci videt
jednu z dlouhých okolních cest
tíhu její nést
jsem sám na ni
city a srdce srazil jeden zásah
odešly do zapomnění
už nejsou na dosah