Cesta za hvězdou

Už dlouho stýskám si,
po ránech sluncem prozářených,
uprostřed samoty a strachů,
po blízkozti tvých myšlenek,
když usínám sám na polštářích
a zavřu oči, čekám na spánek.
Snažím se snít zas o tvé tváři,
jen pustým krajem bloudí mé sny,
dřív, kde byl pramínek,
snad budeš také ty.
Pramínek zakletý v obavách, na zámek,
v fontáně prázdné, chci otevřít.
Hledím jen do prázdna,
snad chtěl bych odejít.
Mlčím a volal bych,
marně snad čekám?
Na tebe, na klíček,
dlouho sám hledám.

Dnes časně se stmívá
a úplněk změnil se v nov.
Jen slz kolem přibývá
a srdcem skrz – studený kov.
Hvězdy s nadějí na nebi umírají,
tep zašel v závějích,
vločky jej objímají.
Cesta se klikatí,
vine se severem,
vítr tě pohladí
s ledovým nádechem.
Usínáš únavou
v studené pustině,
láskou jsi oslepl,
ty sám jsi na vině.
Vzpomínáš na jaro, snad smíš si doufat.
Za pár let – úplněk, sto růží – poupat..

Držet lásku v náručí
dát tepu srdce pravá slova
bez svazujicích obručí
jak motýl krajem poletovat
vnímat vítr na dvou tvařích
o zítřku si povídat
slunce cítit jak jen září
hvězdy spolu spočítat

.. a mezi náma ..

mám tě rád..