Ze tmy a sladkého snění
vzbudilo mne rozednění
jsou tu stejné čtyři stěny
všiml jsem si jedné změny
strach i cit ma jiný tvar
snad, myslím si, že je to dar
jiná hlava v jiném těle
srdce uzavřené v cele
chybí zvuk a chybí vůně
tvoje teplo není u mě
chybí i kdo ve vlasech mne vískal
snad po tvých očích se mi stýská.
Dnes potkal jsem na cestě něhu,
samotnou v závějích sněhu,
já milovat ji nedovedu
když vězí v srdci střípek ledu.
Z ledu střípek křišťálový
srdce mé se nezahojí.
A když pak přijde jarní tání
nová cesta mne zachraní,
cesta k procitnuvším lesům,
tam si navěky svůj střípek nesu.
pro Brášku, psáno ještě na papír
Jen sponky z vlasů zatoulané pod polštáři
a kapky smutku osušené ve tvé tváři,
vpité do chladnoucích peřin,
jsou zde, když odcházíš, ja nevím
zda ze srdce už zmizla bolest,
zda mohlo by zas láskou rozkvést,
když v objetí tě utiším
chci rozpustit i zbytky pavučin
co myšlenky si obavou pletou
otevřít tvou komnatu odekletou
a znovu uvidět plamínky v očích
jak láskou hoří hodiny, snad roky