Kolem jen tma
prosta vší naděje
uvnitř pak myšlenky s trny
tu a tam lampička světla se zachvěje
jen pro ty dva jeden druhému nerozumí.
Ledový zítřek, ohnivé slunce,
schází mi pohlazení,
prázdné jsou dny.
Hrajem si na milence?
Vždyť tady nikdo není.
Je tu jen tma a plamínky citů
svítí či umírají.
To pro ty dva
ti oslepli tu
už lásku nepoznají.
Z touhy plné obrazů
já líbat tě chci do vlasů
to v básni krvácejí slova
tvé jméno i ze sna volat
větrem servat listy stromů
srdce sladit s zvukem zvunů
zavřít oči na petlici
vnímat dálku hvězdných svící.
Tam kdesi v pohádkové zemi
pod vrbou zapadá slunce nad tůněmi,
kde ukryto ve stínu
kvete sedm bilých leknínů.
Ty květy rozvily se včera
v nich ukrytá je dívka od jezera,
má sličnou tvář a tmavé oči
a bosa chodí v kapkach rosy.