Slova jak stébla trávy
vítr je zohýba,
samy se napraví.
Srdce jak oheň, hřeje
vítr jeje rozfouká
za živa upeče je.
Život jak hedvábné vlákno
lepkavé pavoučí sítě,
vítr ji zpřetrhal dávno,
dej pozor ať nechytí tě.
Slova jak stébla trávy
vítr je zohýba,
samy se napraví.
Srdce jak oheň, hřeje
vítr jeje rozfouká
za živa upeče je.
Život jak hedvábné vlákno
lepkavé pavoučí sítě,
vítr ji zpřetrhal dávno,
dej pozor ať nechytí tě.
Já vykřičel jsem do měsíce
co řekla mi jen večernice,
pak na nebi hvězdami osvíceném
každou pojmenoval jsem tvým jménem.
Tam na obzoru rozzářil se ranní květ,
však dálka studí jako led
a lampičky si svítí tam v nebeské zemi,
už vím,
to po lásce
smutno je mi.
S vlky rvát se o kus kosti
mysl naplněnou zlostí,
vypít pohár rozžhavený,
zazpívat si nad plameny,
zrcadlem pohlížet si do tváře
co budoucnost nového ti ukáže?