já odvrátil se od sebe
bych zbožně vzhlížel do nebe
chlípnosti se zašklebila ústa
jak vypasená je a tlustá
bezbožník s kacířem podepsal smlouvu
že za tu zradu bídně pojdu
pýcha vysoká jak zasněžená hora
svědomí za babku vám klidně prodá
sobectví utápí se v vlastním jedu
to bez neřesti já žít nedovedu?
zbabělost jak pavouk v stínu
přede ze strachu si pavučinu
nenávist mi ohněm sžírá nitro
ja křičím: kde jsi nyní moje pevná víro!
s mou duší znásilněnou
Kainovu značku v srdci vypálenou
vzhlížím kterak na kříži
mou lásku s Kristem přibijí
já připadám si jak z jiného světa
kdo vymyslel právo veta?
ten s upřímností pohřbil také sdílnost
to je přeci v každém vztahu přínos
jehličkou do srdce jen ať to zabolí
však naše víra ta nám to dovolí
za maskou hrdosti skryjeme svoji lež
jsme přeci rozumní, copak to nechápeš?
třetího vyhoďme z kola ven
a lásce nechejme naivní sen
pro L
se zlomeným mečem a zkrvaveným štítem
dnes v noci oslavil jsem Boha
proč vláčíme se vykoupeným světem,
když půlnoc zavírá nám dveře pořád znova
láskou květy mrazem přešlé
ke kamenům na cestě promlouval jsem
a žil za prasklinou ve skle
zoufale se vrhal proti zrcadlovým zdem
s nadějí v temnotách čekat na rozednění
vstříc mi jen má hvězda září
když o Kristu káží lidé na růženci oběšení
a čekají čemu novému zas hlavu srazí