když slzou v nemocnici
vdala se duše za polednici
z rudého závěsu trčí mokrá dýka
zřítí se zabitý aniž zanaříká
a než kněz odzpívá litanie
tělo si v rakvi pod zemí klidně shnije
svou krev jsme zapřeli, hřeje nás svědomí
však se to nikdo krom tebe už nedoví
z prasklého poháru víno nám vytéká
chleba se v peci už do černa připéká
já usekl jsem chapadlo chobotnici
když pláč jsem zadržel tam v nemocnici