Do prázdného pokoje zas mrtvé ráno zírá,
ty usínáš
a skládáš ze vzpomínek, kde poděla se víra,
příchází čas,
je srpen, to zima nekončí tak brzy,
jen chladné léto,
tisíc vyslovených slov a vysušené slzy,
dnes s úsměvem, co zakryje to.
Je ráno,
slunce vstává do postele,
řekni ano
a zůstane jen modré z nebe.