Prvé paprsky svítání ozařovaly obzor. Kdesi vepředu mezi stromy praskla větvička. Jeremiáš zvedl ruku v pěst a přikrčil se. Skupinka vybraných, kteří jej následovali se zastavila a každý její člen využil nejbližší možné příležitosti k úkrytu, přikrčení se či zalehnutí k zemi. Na kraji lesa mezi stromy zakryla vycházející slunce silueta hlídky. Dartanské dlouhé kopí, krátká lehká šavle a luxusní oděv, zhodnotil Jeremiáš situaci. Byli blízko. Sázel na jistotu, pokynul kudrnatému blonďákovi s kuší, většinou si nepamatoval jména lidí, kteří mohli umřít a několika posunky mu vysvětlil svou strategii.
Otrávené dýky na širokém opasku, dárek od Patrona, jak s oblibou říkával, se při této příležitosti náramně hodily. Opatrně se plížil na co nejkratší vzdálenost, ostražitě vnímal okolí a vyhlížel druhého z dvojice. Kapka potu na jeho čele mu sklouzla po nose a rukojeť dýky byla kluzká. Cítil nervozitu, zákeřné přepady nepatřily mezi jeho přednosti. Jeremiáš se měl rád, nechtěl zemřít tak mladý.
Nedaleko se ozvala dartanština a druhý z hlídky vykoukl na kolegu zpoza keře na okraji lesa. Zapínal si opasek s šavlí a pár kroků od něj, opřeno o strom leželo jeho kopí. Jeremiáš suše polkl, ovládl strach. Teď se to nesmělo pokazit. Rychle se zvedl a dýka se zabodla do krku hlídky na kraji lesa. Pak skok, tasení a než se dartanec stihl zapnout, sek. Když tělo z žuchnutím dopadlo na zem, měl radost, zatím se nic nepokazilo.
Na dohled se shromažďovaly dartanské oddíly a na úpatí kopce, přímo pod nimi, kousek mimo vojenského tábora stálo několik luxusních stanů v maršálových barvách. Jeremiáš měl radost, dostali se blíž než čekal.
Dartanské, dlouhé rovné trubky zamečely a oddíly jevící se z výšky jako ježci s kovovou kůži se daly do pohybu. Od maršálova stanu se oddělila skupinka jezdců v barevných zbrojích s obrovskými chocholy na přilbicích. Během jízdy se rozdělili do několika skupin, a zamířili ke svým oddílům. To byl správný čas.
Když se železná jízda Řádu rozjela proti dartanské pěchotě, dal pokyn a vyrazili.
Uběhli sotva pár kroků, když se ze skromněji zdobeného stanu s emblémem letícího draka začala pomalu plazit k bojišti hustá mlha. Za pár chvil se i jim pletla pod nohy. Jeremiáš zavadil kotníkem o první její šedivý cíp a jeho mysl se rozjasnila. Vnímal všemi konečky jejích lepkavých chapadel místa, prapodivně jednoduché struktury, každou věc, které se mlha dotýkala. Vnímal sílu lidí kolem sebe, jejich emoce i pochyby. Vnímal, že někde nad nimi z mraků na bojiště civí dvojice dračích očí a právě rozhoduje o výsledku bitvy. Cítil sílu a naplnění, lačnost po bitvě a chuť zabíjet. Cítil mysl draka ve své hlavě. Vnímal jak se jeho myšlenky pomalu stávají součástí mlhy. Vzpomněl si na zasvěcení. Vyděsil se. Zamrkal. Vzpomněl si na Motýlovy verše, jakoby se mu náhle objevily samy před očima. Chapadla se stáhly, přesto však stále vnímal nenávist mysli, která bděla v transu uprostřed stanu s dračími symboly. Mysl Syna draka se soustředila na bojiště. Musel využít příležitosti. Tahle malá skupinka odvážlivců může rozhodnout o výsledku bitvy. Usmál se do mlhy a cítil, že je jediný Dračí bratr na bojišti. Sevřel pevně jílec dartanské čepele s hlavicí ve tvaru dračí hlavy. Byl čas, aby jeho čepel zas pila krev Dračích bratří. Dnes bojoval na správné straně o tom nebylo pochyb. Vzpomněl si na Scorcio, na Jakuba a věděl, že on tady bude s ním, alespoň v myšlenkách.
Po dlouhé potyčce z více než tuctu jeho lidí zbylo jen pět, ale blonďák s kuší se stále držel na čele, vypadal na šikovného kluka. Jeremiáš si jej za tu chvíli docela oblíbil, ale ještě nebylo po boji. Tři stany už navštívili, osobní stráž maršála nepatřila mezi vojáky s řadovým výcvikem, ten předposlední stan se vzňal od pochodně. Zbýval už jen jeden, maršálův stan.
Jeremiáš v něm vnímal osm osob.
Syn draka, maršál, čtyři osobní strážci a dvě osoby jevící se jako nejméně nebezpečné. Nevěnoval jim pozornost. Rozmístil tři lidi ke vchodu a vysvětlil strategii. Z tasenou čepelí se připlížil ke stěně z plátna. Přivřel oči a soustředil se na jednoho strážce, který se přiblížil kde bylo potřeba. Vhodná chvíle nastala. Jeremiáš zabodl do stanu dartanskou čepel až po jílec. Ladným vytažením zkrvaveného ostří otevřel plátno stanu. Jeden strážce s žuchnutím dopadl na zem. Syn draka procitl z transu a jeho oči se podívaly na Jeremiáše. Nepočítal s tím, že jej přijde zabít „sourozenec“. Kapitán Telltag a hrdina ze Scorcia neztrácel čas. Přiskočil na dosah zbraně a přeťal jeho krk až na páteř. Nemohl riskovat a druhou ranou odťal hlavu od těla. Původně ji chtěl věnovat jednomu s osobních strážců, který nejpohotověji zareagoval. Šipka z kuše vystřelená z takové blízky udělá divy i s dartanskou zbrojí. Jeremiáš toho blonďatého kluka za tohle skoro přijal do rodiny. Trojice u vchodu si ale nevedla tak dobře. Dartanské kopí s dlouhou čepelí právě přeťalo druhého z pětice. Ten první už ležel v kaluži krve na zemi. Kolem Jeremiášovy hlavy se prosmýkla zakřivená čepel. Už z poslechu to byla dobrá zbraň a zvuk drcené kosti za Jeremiášovými zády prozrazoval, že přišel o svého oblíbence nebo o třetího z pětice. V tuto chvíli na tom nezáleželo. Odrazil výpad aktivního strážce, využil nekrytého stehna a prosekl mu jeho vnitřní stranu. Chvilka bolesti každého zpomalí dost na to, aby jej zastihla smrt. Špička Jeremiášovy čepele se mu zasekla za pravé ucho. Periferním viděním zaregistroval zvrat situace u vchodu. Zamračený vousáč s mečem a znaky řádu byl pro osobního strážce zdá se drobet obrněným oříškem. Už dvakrát odrazil jeho výpad a na potřetí se mu podařilo sklouznout čepelí po ratišti kopí a dartance tak připravit o ruku v zápěstí. Odněkud zpoza zástěny vylétla dýka a přesně se zaryla pod ohryzek rytíře Řádu. Ten se zapotácel, dvěma ranami ještě dorazil krvácejícího dartance a sesunul se na zem. Jeremiáš udělal několik rychlých pohybů směrem k závěsu.
Blonďák měl několik zranění, ale vypadalo to, že nabíjet kuši umí poměrně rychle. Škoda, že Jeremiáš nezahlédl jak se přihodilo, že dartanec svíjející se na zemi má šipku z kuše zaraženou v rozkroku. Jeho oblíbenec strážce z nenávistným pohledem dorazil.
Jeremiáš strhl závěs dělící stan na dvě půlky.
Nedokončil pohyb. Zastavil se. Nechtělo se mu už udělat žádný další krok.
Toho starého muže znal, byl to přítel jeho otce Sebastian da Rea, šedé vlasy i vousy, moudré oči, zamračená tvář, postava muže, který v časech svého mládí patřil mezi ty urostlé a pohledné. Maršál Dartanské Říše. Teď zde stál s obnaženým mečem a chránil vlastním tělem svého vnuka, dítě sotva desetileté, a mladou dívku, které se děcko choulilo v náručí.
Ten divoký pohled, vůni vlasů a napětí znal Jeremiáš nejen z hodin šermu. Začínal pomalu odhadovat své a Astriiny šance.