Cesta za hvězdou

Dnes časně se stmívá
a úplněk změnil se v nov.
Jen slz kolem přibývá
a srdcem skrz – studený kov.
Hvězdy s nadějí na nebi umírají,
tep zašel v závějích,
vločky jej objímají.
Cesta se klikatí,
vine se severem,
vítr tě pohladí
s ledovým nádechem.
Usínáš únavou
v studené pustině,
láskou jsi oslepl,
ty sám jsi na vině.
Vzpomínáš na jaro, snad smíš si doufat.
Za pár let – úplněk, sto růží – poupat..

Držet lásku v náručí
dát tepu srdce pravá slova
bez svazujicích obručí
jak motýl krajem poletovat
vnímat vítr na dvou tvařích
o zítřku si povídat
slunce cítit jak jen září
hvězdy spolu spočítat

.. a mezi náma ..

mám tě rád..

Jen pár vlasů na polštáři
zbylo mi z včerejšího snění
já i ve dne snívám o tvé tváři
snad nedočkám se probuzení.
Když hvězdy svítí tam v nebeské zemi
zas písmenka se skládají do slov,
tu chvilku smutno je a chvilku není
byl úplněk, pak bude zase nov.