Cesta za hvězdou

Slova jak stébla trávy
vítr je zohýba,

samy se napraví.

Srdce jak oheň, hřeje

vítr jeje rozfouká

za živa upeče je.

Život jak hedvábné vlákno

lepkavé pavoučí sítě,

vítr ji zpřetrhal dávno,

dej pozor ať nechytí tě.

Já vykřičel jsem do měsíce
co řekla mi jen večernice,

pak na nebi hvězdami osvíceném

každou pojmenoval jsem tvým jménem.

Tam na obzoru rozzářil se ranní květ,

však dálka studí jako led

a lampičky si svítí tam v nebeské zemi,

už vím,

to po lásce

smutno je mi.

S vlky rvát se o kus kosti

mysl naplněnou zlostí,

vypít pohár rozžhavený,

zazpívat si nad plameny,

zrcadlem pohlížet si do tváře

co budoucnost nového ti ukáže?