kdo železem se zkrvavil
a Boha nikdy nespatřil
kdo v srdci svém nosil si víru
a v lásce neznal žádnou míru
kdo se ve zlé zemi narodil
a černého chleba krajíc ukrojil
kdo po střepech se procházel
a duši vůkol rozházel
kdo s bratrem vždy za jedno byl
ne zbůhdarma se narodil
Temně oranžová záře východu slunce se dotýkala vrcholků Hor děsu. Olizovala je spalujícími a smrtelnými paprsky ohnivého kotouče. Alerien stál na vrcholku zasněžené hory a kochal se tím pohledem. Celá staletí se těšil na okamžik, až svou tvář znovu bude moci vystavit paprskům slunce. A od té chvíle, kdy dosáhl té moci, nenechal si ujít jediný východ slunce.
Jeho oči nočního dravce se zabodly do spalujících světelných šípů, které vystřelilla bohyně Helis. Puchýře naskákaly na jeho tváři. Jeho kůže popraskala, maso se začalo péct, ale on věděl, že bolest je jen hra těla. Nic, co by symbiont nedokázal spravit během okamžiku. Jeho smutné oči pohlížely vstříc ohnivému kočáru Helis a spolu s krvavými slzami volaly po milosti a odpuštění. Den co den se těšil na okamžik bolesti, kdy skloní svou hlavu v motlitbě.
Boji proti temnotě zasvětil svůj život, svůj prokletý Paní zatracený život vampýra. Neměl volbu jako jiní jeho rodu, kteří se narodili do slunečních paprsků. On byl zrozen v temnotě Angmaru.
Eaglin, jeho věrný létavec, tělo jeho těla, zaskučel v jeho mysli: *páááálíí přřříííteli!!!*
Byl čas schovat své tělo mezi skalami, tam, kde paprsky nedopadnou.
Ledový vítr napjal blány jeho létavce a bolest jej hnala do střemhlavého letu. Eaglin byl nejrychlejší stvoření ve vzduchu na noční straně Hor děsu. Vmžiku se skryli za skalisko s tmavým převisem. Seskočil z létavce, po spálené kůži a puchýřích nebylo už ani památky. Byl čas na odpočinek, těsně po západu slunce musí vyrazit. Míza Bílého stromu se nesmí dostat do rukou žádného elfského vampýra. Ti, kteří touží po nesmrtelnosti a schopnostech denních chodců na ni musí zapomenout. Jen tři dny byly mezi ním a služebníky Vládce. Věděl, že jej čeká nelehký úkol, ale nebyl kdo jiný by je zastavil. Staletí lovil takové jako oni, sál jejich krev a život. Kolovala v jeho žilách a bila tepem jeho srdce. jejich mrtvá těla pak vystavil pohledu své Paní a ta je sežehla na popel.
Za soumraku musí vyletět. Bude Úplněk, cesta rychle uteče. Jich je tucet, on je sám, jen s Eaglinem, musí si odpočinout.
Skrčil se k studené stěně a přivřel oči. Několik sněhových vloček zavál dovnitř vítr. Dopadly na jeho holou kůži, neroztály. Jeho bojová rukavice se dotkla amuletu na krku. Rozloučil se s Ní a upadl do letargie. Se zapadajícími paprsky slunce jej Eaglin probudí. Musí být silný, za tři dny jej čeká boj s nejlepšími válečníky Vládce. Ona mu pomůže, ten boj ho bude stát mnoho sil…
tam, kde to jen lidé znají,
kde za svými sny si utíkají,
tam rostou nyní modré květy,
tam na rozcestí stojí poutník slepý
on kdysi oči vyměnil za city,
dnes nelituje lásku vidí